U deviací si příroda nevybírá. Je mnoho lidí, kteří jejími různými formami trpí, ovšem mají je pod kontrolou a jiným neuškodí. Bohužel jsou i tací, jako je vrah z Kmetiněvsi Robin Prokopec. Sadisticky zavraždil a znásilnil tehdy třináctiletou spolužačku. Naše společnost nejenže tohoto pachatele nezavřela do vězení, což bych ještě s ohledem na dejme tomu znalecky prokázanou nemoc (jenže kolik znalců se už v minulosti mýlilo?) chápal, ale ona ho nezavřela vůbec a dovolila mu chodit mezi námi a dobrovolně docházet na léčení. Pravděpodobnost recidivy sexuálního devianta bez léčení je podle různých výzkumů 50 - 100 %. V současné době se Prokopec léčit přestal a jeho ošetřující lékař Slavoj Brichcín „doufá (!), že se brzy objeví“.
Při takových událostech mě vždy napadne, komu bude muset podobnou smrtí umřít někdo z rodiny těch nahoře, aby pochopili, že zvrácený humanismus, jakým podle mě propuštění deviantních vrahů zpět mezi lidi bezpochyby je, je ničím skutečně humanistickým neomluvitelný. Že preventivní ochrana životů ostatních lidí má větší hodnotu a musí mít prioritu před úvahami, zda doživotním zavřením byť možná nemocného vraha nepoškodíme jeho „lidská“ práva.
Jestli se snad stane další tragedie, což by nebylo nic, co by se tu už díky podobným postupům neobjevilo, a zemře jeho rukou další člověk, pak jeho krev budou mít na rukou všichni ti, co dosavadní systém v této oblasti podporují. A jestli Robina Prokopce někdo za čas najde někde ležet ve strouze bez známek života vinou někoho jiného, připíšu jim jeho život na vrub také. Kdyby bylo po mém, tak se ten člověk už nikdy mezi lidi nedostal. Nejen v zájmu jeho vlastním, ale především v zájmu společnosti, pro kterou je nyní dost možná, po přerušení jeho dobrovolné (!) léčby, jen časovanou bombou.
Aktuálně nabízím také článek:
Pomalu ale jistě se blíží rok 2015. Je proto dobré připomenout, k čemu se také Česká republika zavázala v roce 2000. Není toho málo. Celý svět se má mít lépe! A to něco stojí...
Připravte si peněženky. Blíží se plnění Cílů tisíciletí na Zemi
.
