Státní podpora bydlení nebo kinematografie? Ani omylem!

5. 07. 2010 14:30:55
My máme těch čtyřicet let v sobě tak prorostlých, že se to s námi táhne jak Kainovo znamení. Zapomeňme na to, že se o nás má postarat stát. Má ze zcela jinou roli, než starat se o naše blaho. To je naše práce.

dojna_krava.PNGZákladní přirozenou premisou na úrovni ideálu je, že přerozdělování našich peněz prostřednictvím daní je VŽDY špatně. Každému co jeho jest. Co je tvoje, je tvoje, co je moje do toho ti nic není. Když u tohoto základního přirozeného kamene zůstaneme a neodchýlíme se jen proto, že nějaká skupina lidí zrovna křičí, že má sama málo a potřebuje naprosto nezbytně víc, přičemž se v článku vůbec nezabývám skutečně objektivně jakkoli psychicky, duševně či zdravotně handicapovanými, může být existující jakékoli přerozdělování už jen MÉNĚ špatné. Platí ovšem, že čím více přerozdělování je, tím více je nespravedlnosti. Při existenci přerozdělování mohou lidé dělat už jen jedinou věc. Musí dbát se vším umem a rozhodností, v zájmu obou stran, aby při něm bylo nespravedlností co nejméně.

Už Albert Einstein, kterého jistě nelze podezřívat z hlouposti či slabého ducha, říkal: „Na světě nejtěžší věc k pochopení je daň z příjmu.“ A já dodávám, že když už ji máme, je potřeba si uvědomit, že je to jedna z nejdražších věcí (jistě kromě života a zdraví), kterou máme. A je úplně jedno, jak je vysoká. Vždy tak bude vnímána a je to přirozené. Každý z nás si už mnohokrát položil otázku, proč se z našich daní zrovna platí to či ono. A asi všichni také tušíme, že kdyby daň byla dobrovolná, tedy bylo by na vůli každého z nás, kolik z našich příjmů zaplatíme, mohli bychom finanční úřady zrušit a budovy prodat. A právě poměr mezi „chtít“ (tedy zpravidla ve výši 0%) a „muset“ (horní hranicí je 100%) a následné využití této daně, to je alfou a omegou vztahu mezi občany a jejich politiky, které si zvolili. Alfou a omegou průběžného pocitu plátce, který je v této hře z dlouhodobého hlediska jednoznačně nejdůležitější, že daň má smysl, pomáhá, a že není zneužívána.

Podle mého názoru stát z našich daní podporuje řadu věcí, které nejsou potřeba. Místo toho, aby nechal na lidech samotných co chtějí, bere jim jejich vydělané peníze a používá je v principu na vytváření nespravedlnosti. A to jen na základě rozhodnutí několika lidí, že je to tak správné. Základním pravidlem by proto podle mě mělo být vědomí, že není povinností ani nutností přerozdělit jedinou korunu od těch, kteří je produkují, k těm, kteří je doposud neprodukují - pokud tito mají zdravé nohy, ruce a hlavu a dokáží se sami rozhodovat, co je pro jejich život dobré, vhodné a potřebné (natož přerozdělovat od produkujících k těm, kteří produkují ještě více, což je ale mnohdy průvodním znakem státních dotací). Toto základní pravidlo pak už můžeme jen zmírňovat, ovšem NIKDY ne plošně. Jakmile zavedete cokoli plošného, odepište rovnou půlku peněz, které do toho vložíte. A jak toto všechno souvisí se státní podporou bydlení nebo kultury?

Jde o princip. Zaprvé stát při použití jakéhokoli dotačního nástroje automaticky vytvoří obrovskou nespravedlnost tím, že vezme peníze jedněm, aby je poskytl druhým a to ještě ne vždy těm, kteří to opravdu potřebují. Zadruhé tu stát není od toho, aby poskytoval výhody. Má dbát výhradně na to, aby se dodržovala pravidla. Zatřetí si lidé obecně věcí či peněz, pokud je dostanou, neváží tolik, jako když si na to vydělali. Tím v důsledku ztrácí na hodnotě jak vydělané a zdaněné peníze, tak věci za ně pořízené, stejně jako sebeúcta jedince. Díky tomu všemu, tedy především přemíře přerozdělování daní s výše pospanými průvodními jevy, pak nejsou lidé dostatečně bonitní pro banky, aby si například zateplení mohli udělat sami. Nemaji ale ani možnost využít práva svobodné volby nejlepšího dodavatele, neboť stát si kvůli poskytování dotací stanovil mnohdy nadbytečně přísná kritéria a podmínky. Stejně tak je tomu v případě jakékoli jiné státní podpory bydlení, jako je například stavební spoření. Paradoxně díky němu dokonce dostávají peníze z daní i chudých lidí, kteří si spoření nemohou dovolit, ti bohatší, kteří díky získání maximální výše státní podpory, spoří nejvyšší možnou částku...

V kultuře je to stejné. Se zděšením sleduji diskuse na téma podpory kinematografie, v souvislosti s Karlovarským filmovým festivalem. Všichni kolem filmu v těch drahých autech a oblecích jsou rádi, že stát „konečně“ zase uvolnil pobídky zahraničním producentům a bude jim vracet část (cca 20%) u nás proinvestovaného. Prý jsme byli nekonkurenceschopní, neboť ostatní státy v Unii pobídky měly a filmaři k nám přestali jezdit. Tady názorně vidíte tu křivost uvažování. Kdyby totiž neexistovaly ty hloupé dotace, budou si filmaři vybírat podle nepokřivené ceny, podle kvality zázemí a poskytovaných doprovodných služeb. Zajímalo by mě, jak se náš stát zachová, až politiky v okolních zemích napadne zvednout tuto podporu výš. Trumfneme jejich 40% našimi 50%? Nebo to nakonec skončí tak, že budeme soukromým producentům platit ze státní kasy za to, že k nám přijedou, aby mohli pak vydělávat na svém filmu?

A tak je to téměř se vším, kam stát šlápne. Místo závazku ukončení křivých dotací se vlády předhánějí v tom, kdo nabídne dotaci větší. A víte co je na tom všem absolutně nejhorší? Díky systému dotací v řadě případů už dokonce ani neznáme skutečnou hodnotu zboží a služeb, protože nejen jejich vstupy, ale výsledná cena pro zákazníka je pokřivená. A pak mi vyprávějte o konkurenčním soutěživém prostředí, když nemáte rovný start. V mnoha oborech dnes nevítězí ti, co mají kvalitní služby a výrobky, ale ti, co dokáží sehnat dotace.

Na základě výše uvedeného jsem jednoznačným odpůrcem státních dotací tam, kde se nejedná o skutečnou veřejnou službu. Počínaje dotací slunečních panelů, přísad do biopaliv, zateplování domů, tvorby soukromých filmů a stovek dalších případů. Stát se má starat primárně o bezpečnost svých občanů a dohlížet na dodržování pravidel pro všechny stejných. Ne vytvářet výhody pro jedny, na úkor druhých.


Aktuálně si dovoluji nabídnout též článek:
Před volbami jsme měli ulice a noviny plné boje proti zadlužování, řecké krize, potřeby podporovat pracovité a znevýhodnit podmínky pro černé pasažéry sociálního systému. Tak abyste na to nezapoměli...: Otevřený dopis poslancům a nové vládě České republiky




Autor: František Matějka | pondělí 5.7.2010 14:30 | karma článku: 33.88 | přečteno: 3025x

Další články blogera

František Matějka

Je mi líto, ale reforma Evropské unie není možná

V souvislosti s volbami do Evropského parlamentu můžeme stále častěji slyšet slova o reformě EU. Na několika málo příkladech ukáži, že to není možné. Že není možné ohnout či zastavit současný trend stále hlubší a hlubší integrace.

12.2.2019 v 18:04 | Karma článku: 41.68 | Přečteno: 2073 | Diskuse

František Matějka

Omlouvám se. Hlasoval jsem pro vstup do EU. Napravím to

Psal se rok 2003. Bylo mi 33 let a v referendu o vstupu do EU jsem hlasoval pro vstup. Měl jsem k tomu dva důvody – jeden idealistický a druhý pragmatický. Od té doby dělám každý den všechno, co umím a znám, abych to napravil.

7.1.2019 v 9:57 | Karma článku: 33.33 | Přečteno: 1258 | Diskuse

František Matějka

Férová volební soutěž do Sněmovny. Jitrnice, jakou svět neviděl

Tak nám tu změnili pravidla hry. Prý aby to bylo všechno férovější, transparentnější a vůbec tak aby bylo líp. Je skvělé, že se můžu s ostatními podělit o osobní zkušenosti. A rád. Tak pro začátek: leccos je jinak.

13.3.2018 v 22:08 | Karma článku: 42.89 | Přečteno: 3122 | Diskuse

František Matějka

Referendum o Evropské unii bude. Není otázkou, jestli bude, ale kdy bude

Stále častěji zaznívají slova o tom, že lidé nemají na to se rozhodnout správně, což však v době vstupu do EU zjevně nevadilo. Pro volbu prezidenta přímé hlasy voličů nevadí, rozhodnout o osudu vlastního státu však už nesmí.

1.7.2017 v 19:00 | Karma článku: 48.23 | Přečteno: 13052 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Kateřina Lhotská

Brexit – lepší žádná dohoda než špatná

K brexitu se už vyjadřoval kde kdo. Já zatím, až na pár glos, nikoliv. Je tak na čase tento dluh splatit a nějaké to moudro vypustit. Abych jednou neměla v „kádrových materiálech“ černý puntík za to, že mlčím k dějinným událostem.

16.2.2019 v 18:01 | Karma článku: 24.46 | Přečteno: 428 | Diskuse

Lubomír Stejskal

Na okraj konference ve Varšavě: Dobré znamení

Miloš Zeman by od Netanjahua rád slyšel, že ČR je nejlepším přítelem Izraele na celém světě. Když se ale ve Varšavě koná prestižní konference o Blízkém východě, na níž je Netanjahu přítomen, vyšle Praha pouze náměstka MZV.

16.2.2019 v 14:00 | Karma článku: 23.15 | Přečteno: 633 | Diskuse

Karel Trčálek

Jsou všichni filatelisté nepříčetní lháři a podvodníci?

Tak ony ty všechny podvody, krádeže, obchody s padělky ve filatelii by opravdu vydaly na pořádný stoh detektivek. Například zmizelý původní majitel tzv. Krejčířovy sbírky se dosud nenašel

16.2.2019 v 10:37 | Karma článku: 16.61 | Přečteno: 537 | Diskuse

Tomáš Vodvářka

Otitulovaní

Je to podivuhodný úkaz. Zdá se, že jsme zemí, kde jméno bez titulu zní tak nějak omšele, bez šťávy. Teprve několik písmenek před jménem (u těch pokročilejších i za ním) dodává žádoucí sexappeal.

16.2.2019 v 10:01 | Karma článku: 33.57 | Přečteno: 973 | Diskuse

Tomáš Flaška

Není ten Vojtěch Filip k nakousnutí?

Půvabně to pan Filip vyjádřil přímo do kamery. Člověk neví jestli se má smát, nebo obdivovat jak někdo dokáže v klidu a veřejně prezentovat svou hloupost.

16.2.2019 v 9:14 | Karma článku: 33.39 | Přečteno: 1328 | Diskuse
Počet článků 1578 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 6500

František Matějka (*1970) je předsedou celostátní Strany nezávislosti České republiky a předsedou spolku Centrum nezávislosti České republiky. Více informací najdete na www.frantisekmatejka.cz

Najdete na iDNES.cz