Novinařina se v zásadě dělí na zpravodajství a publicistiku, kdy zpravodajství je založeno na faktech, zatímco publicistika v sobě může a v zásadě má obsahovat názor autora a jeho postoj, založený na subjektivním vnímání.  Na základě těchto obecně platných definicí si troufám tvrdit, že zpravodajství v České republice pomalu neexistuje, zatímco to, co si na zpravodajství hraje, je obyčejnou publicistikou. Trefně to ve svém citátu vystihl polský básník Stanislaw Jerzy Lec: „Okno do světa lze zastřít novinami.“ Přesně tak na mě zapůsobil článek pana Michala Musila (v plném znění zde - je součástí tohoto duelu s Petrem Hájkem).

Pan Musil z pozice zástupce šéfredaktora jednoho z nejčtenějších deníků v České republice, jenž výraznou měrou ovlivňuje to, co si lidé budou myslet (zejména pak, když se spokojí s tím, co jim někdo jiný předloží a berou to za hotovou věc), se ve svém článku zabývá úvahou nad tím, „proč se u nás tolik nadává na Evropskou unii“ - přesněji řečeno si s tím láme hlavu už celý jeden týden (!). Ve svém přemýšlení nastoluje několik možných variant, proč tomu tak je. Může to prý být proto, že „v paměti Čechů chybějí rozsáhlé osobní zkušenosti s těmi největšími hrůzami druhé světové války“. Nebo možná proto, že si vlastně nejsme schopni uvědomit, že „Češi nyní prožívají nejdelší období v moderní historii, kdy je neohrožuje žádný soused, nejsou součástí císařství, nejsou protektorátem ani vazalem nějaké diktatury.“ Nejzajímavější je však poslední jím předkládaná možnost. Ironická poznámka o tom, „Že Češi jsou prozíravější než zbytek Evropy s výjimkou Britů. Že téměř jako jediní vidí strašlivé nebezpečí, jež z Evropské unie vyvěrá. Zkrátka, že jsou (nej)chytřejší.“ Což završil větou „O tom však mám jisté pochybnosti.“


Vážený pane Musile,

Češi samozřejmě mají s druhou světovou válkou velké zkušenosti. Dost možná ještě horší, než okolní státy. Mají totiž zkušenosti nikoli se srovnáváním svých měst se zemí, ale s ohnutím se před nepřítelem bez boje, ústupem s bílým praporem v ruce, odevzdáním se skrze kolaboranty a v neposlední řadě s naprostou potupou v podobě protektorátu. Věřím, že by tehdy většina lidí dala přednost boji a vlastní smrti, než tomu, co tu bylo, jakkoli to znamenalo, že jsme nebyli na hlavní frontě. A přesně to je důvod, proč podle mě ve stále větší míře odmítají Evropskou unii. Češi totiž mají s protektorátem své zkušenosti, na rozdíl od těch, co byli v hlavní linii – a proto dokáží lépe odlišit ty „drobné nuance“ dosavadních kroků Bruselu, které politickým, hospodářským a finančním protektorátem smrdí na sto honů.

Češi mají samozřejmě také zkušenosti s obdobím, kdy nám všem bylo povinně dobře, protože nám to tak řekli zvenku. Po nacistickém protektorátu to tu trvalo dalších čtyřicet let, vzpomínáte? Češi moc dobře vědí, jaké to je, když jim pravidla jejich vlastního života ve vlastní zemi stanovuje někdo zvenčí. A přesně to je další důvod, proč mají k Evropské unii stále větší odpor. Na rozdíl od jiných národů starých států EU s tím totiž mají osobní zkušenost. Na rozdíl od nich si totiž prošli již dávno tím, kam celá slavná Evropská unie nyní směřuje.

V neposlední řadě, na rozdíl od Vás, nemám zásadní pochybností o tom, že jsme na základě nejen výše popsaných zkušeností schopni vidět, ano na rozdíl od jiných v Evropě, kteří výše uvedené historické zkušenosti nemají, všechna nebezpečí, která s sebou Unie pro celou Evropu nese. Skutečnost, že Vy nic z toho pravděpodobně nevidíte, na tom nic nemění. Češi moc dobře vědí, co je to diktát. Zažili si ho opakovaně a možná poporvé v historii se přestávají bát říct: už ne. V tom hledejte podstatu, ne v Klausovi.

Když si představím, že s takovým vnímáním Čechů, a podle mě i absolutní neschopnosti či neochotou vidět realitu v Evropě, které jste ve svém článku projevil, ovlivňujete ze své pozice zástupce šéfredaktora MF DNES obsah toho, co v jednom z hlavních deníků v České republice vyjde a co ne, a navíc jste z titulu své funkce odpovědný mimo jiné propojování tištěného deníku a on-line zpravodajství na idnes.cz, je mi kolem srdce velmi úzko. Stydím se za takové novináře v České republice.


František Matějka 

Aktuálně nabízím také článek na téma:
Rád bych dnes ujistil odpůrce držení legálních zbraní mezi občany České republiky, že se mýlí, a vyvedl je z předpojatosti jejich osobních důvodů a důsledků účelových mediálních zkratek rádoby novinářů...
Přes 311 tis. střelců a 700 tis. legálních zbraní v ČR. Gratuluji!

.