1) Podle společné studie Světové banky a PricewaterhouseCoopers, která hodnotila časovou náročnost celého procesu placení daní ve spojitosti s celkovým daňovým zatížením, má Česká republika jeden z časově nejnáročnějších daňových systémů. Vyplňování daňových přiznání a plnění všech daňových předpisů trvá podnikům u nás průměrně 613 hodin ročně. Ve studii bylo prověřeno celkem 183 sledovaných států. Česká republika je na 171. místě. Za námi se umístily už jen takové státy, jako například Vietnam, Senegal, Bělorusko, Ukrajina nebo Kamerun.
2) Konference OSN pro obchod a rozvoj (UNCTAD) každoročně zveřejňuje seznam nejžalovanějších zemí v investiční arbitráži. Poskytuje v něm přehledy o celkových počtech sporů proti jednotlivým zemím. Česká republika je podle OSN celosvětově na třetím místě v arbitrážích vedených proti státu. Vztáhneme-li pak počet arbitráží k počtu obyvatel, jsme hned dokonce na místě prvním.
3) Od roku1989 stoupl počet státních zaměstnanců v České republice na téměř dvojnásobek. Na ministerstvech a centrálních úřadech pracuje cca 100.000 lidí. Ve veřejných službách a státní správě pracuje dohromady asi 750.000 lidí. Mzdu ze státního rozpočtu dostává 450.000 z nich, ostatní vyplácejí kraje nebo jsou placeni z veřejného zdravotního pojištění.
4) MPSV k 31. 12. 2009 evidovaly úřady práce celkem 539 136 nezaměstnaných. V letošním roce podle odhadů počet neklesne pod 500 tisíc lidí. Když připočteme v předchozím bodu uvedených 750 tisíc zaměstnanců, placených přímo nebo nepřímo státem, jsme na cca 1,25 milionu lidí, kteří jsou buď ze 100% placeni státem, neboť neodvádějí žádné daně a jen čerpají, nebo u nich podíl příjmu ze státní pokladny převyšuje podíl jejich odvodů do ní. Česká republika (10 mil obyvatel) má přibližně stejně velkou armádu úředníků, jako má Francie (64 mil obyvatel). Například výrobní sféra sice dosahuje v České republice poměrně vysoké produktivity práce, která je srovnatelná s ostatními vyspělými státy, jenže zatížení ekonomiky byrokratickým aparátem státu sráží výslednou bilanci do podprůměru.
5) V České republice máme celkem 5,5 mil ekonomicky neaktivních obyvatel, včetně výše uvedených skupin. Přibližně 20% obyvatel z celkového počtu lidí ve státě vytváří ve výrobě samotnou ekonomickou podstatu, ze které živíme náš celý stát, plný umělé státní přezaměstnanosti.
6) Na jednoho úředníka připadalo v roce 1989 celkem 26 obyvatel. V roce 2009 už to bylo obyvatel 13.
Vážení, toto jsou pravé primární důvody současných demonstrací. Snižování platů je pouhým logickým a nezvratným důsledkem více než dvacetiletého bobtnání našeho státního aparátu, který tímto způsobem, a za cenu každoročních prohlubujících se schodků státního rozpočtu, zaměstnával lidi tím, že jim vymyslel novou práci „díky“ regulacím, nařízením, předpisům, zákazům, kontrolám, povinným formulářům s nulovou vypovídací hodnotou a řadou dalších, dle mého soudu z poloviny nepotřebných, opatření.
Tahle bublina prostě jednou musela splasknout. Čím dříve, tím lépe pro celý stát a národy, které ho tvoří. Žádná dojná kráva nežije věčně. A mimochodem, jeden paradox na závěr: Dnes demonstrují ti, co z rozpočtu čerpají, proti těm, co z rozpočtu čerpají také. Počkejte, až jednou do ulic vyjdou ti, co to všechno platí.
Aktuálně nabízím také článek:
Je členka Evropské komise Viviane Redingová tak hloupá a omezená, nebo vyfasovala od Komise vyšší poslání odvádět pozornost od skutečných problémů Unie?...:
Vedení firem podle EU: 40% ženských pohlavních orgánů. Povinně!
.
