„Ashtonová hraje stejnou ligu jako americká šéfka diplomacie Hillary Clintonová nebo ruský ministr zahraničí, a její letadlo by tak nebyl zbytečný luxus, ale otázka přežití.“ Tak obhajuje její požadavek nejmenovaný španělský diplomat, kterého citoval server euobserver.com. O socialistickém Španělsku jsem se zmínil posledně a jeho kladnému postoji ke zbytečnému utrácení se tedy vůbec nedivím. Faktem ale je, že stejnou ligu, jakou hrají Clintonová s Lavrovem, nebude hrát Ashtonová nikdy. Jde o princip. Američané i Rusové jsou hrdí na své státy, na jejich sílu a na jejich tah na branku. Všimli jste si, že kdykoli se někde na světě něco stane, jsou například Američané na místě první? Žádná byrokracie a potřeba nějakých připitomělých konzultací, když je potřeba pomoct? Tohle v Evropské unii nikdy fungovat nemůže a nebude. Šéfové vlád Německa, Francie a Itálie a lidé typu Barrosa nikdy takovou sílu do rukou Vysoké představitelky EU pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku prostě nevloží. Přišli by o svůj vliv. Posledním důkazem je jmenování velvyslance EU v USA, které proběhlo bez konzultace s ní a jen rozhodnutím Barrosa - poslal tam navíc svého vlastního exporadce.
Na rozdíl od požadavku Ashtonové jsem já přesvědčen, že letadlo tedy rozhodně nepotřebuje. Na Haiti se dostala až dva měsíce po zemětřesení a kvůli inauguraci Janukovyče nestihla jednání ministrů obrany EU. V obou těchto případech se tím, že tam nebyla, samozřejmě nic nestalo. Představa, že má podle informací z jejího úřadu nalétat až půl milionu kilometrů za pět let, mě docela děsí. Koneckonců její proslov v Evropském parlamentu hovoří za vše. Věří v "tichou diplomacii" a "budování důvěry" a má v úmyslu "pokračovat v krocích, které již byly zahájeny," a nepřerušovat je. V případě potřeby však prý "musíme být první, kdo se ozve, a to hlasitě". Prostě typická šedivá bezobsažná a nic neříkající slova v případě, že se má něco skutečně ve světě rozhodovat a něco opravdu dělat. Zbývá jediná otázka. Kolik nás budou tito byrokraté a jejich nepatřičná namyšlenost ještě stát, než se stanou jen nepodstatnou kapitolou v učebnicích dějepisu?
Aktuálně si dovoluji také doporučit článek:
Nejnověji je to Argentina, v EU pak Řecko, Portugalsko, nebo Španělsko. Podle aktuálních zpráv má Argentina nejrizikovější státní dluhopisy na světě. Řecku by už bez falešné a nic neřešící umělé solidarity, plynoucí jen a jen z politických ambicí zastánců eura, nikdo nepůjčil..:
Víte, že zemím, které jdou na světě ke dnu, vládnou socialisté?
.
