Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Otázky a odpovědi na téma nelegální imigrace, viny, odpovědnosti a řešení do budoucna

12. 10. 2015 9:04:11
Poskytl jsem rozhovor na aktuální téma, jehož obsah nabízím i čtenářům mého blogu. Třináct jasných otázek a odpovědí, aniž bych své vidění světa někomu nutil jako jedinou pravdu, natož za vaše peníze.

Z tábora příznivců bezpodmínečného přijímání uprchlíků jsem v uplynulých týdnech mnohokrát zaslechl, že by se všichni ostatní s opačným názorem měli stydět. Nedá mi to, abych se hned v úvodu našeho rozhovoru nezeptal, jestli se jako kritik přistěhovalecké politiky EU tedy alespoň trochu stydíte?

Když vynechám žadatele o pomoc, kterým jde skutečně z důvodu osobního pronásledování v jiné zemi o život, kterých je však naprosté minimum, pak imigrace jako princip musí být vždy založena na oboustranné výhodnosti, nikoli na hloupém soucitu, že se někdo má hůř než my. Pokud přijde imigrant k hranicím Schengenu a nabídne výhody v souvislosti s jeho přijetím k nám a my je zvážíme a řekneme fajn, budeš nám prospěšný, jsem ten poslední, kdo by byl proti. Stejně tak když si imigranta pozveme sami proto, že máme nějakou nepokrytou oblast, kde naši vlastní lidé pracovat nechtějí a raději berou kvůli špatně nastavenému vládnímu sociálnímu systému a zaměstnanecké politice dávky a podpory. Pokud se sem ale nahrnou statisíce či miliony lidí z Afriky a Blízkého východu jen proto, že jim bude v Evropě líp, pak je potřeba jim už na hranicích poděkovat a efektivně zakázat vstup a hranice bránit silou pro případ, že by nerespektovali naše svobodné rozhodnutí je nevpustit. Za takový pragmatický názor k imigraci se opravdu nestydím.

V médiích jsme od vypuknutí krize mohli vidět ledacos, ale za symbol těchto událostí je všeobecně považována fotografie mořem vyvrženého utopeného syrského chlapce. Někteří ji interpretovali tak, že jeho smrt je hanbou pro Evropu, která nedokáže pomoci. Kdo za jeho smrt nese odpovědnost podle vás?

Za jeho smrt mohou jednoznačně rodiče, kteří malého Ajlana nikoli v ohrožení života, ale s vidinou života snadnějšího jinde, naložili na člun. Následně se jako hyeny zachovali ti, kteří jeho mrtvé tělo naaranžovali pro focení, aby hnuli s veřejným míněním a účelově zaútočili na slabost řady Evropanů. V neposlední řadě viním z jeho smrti německou kancléřku Merkelovou a na její vlně naladěné politiky v Evropě, kteří nedokázali včas vyslat jasný signál za naše hranice, že plošně prostě nepřijímáme. Narodit se v Evropě a mít se v mezích vlastních možností dobře neznamená být vinen. Neznamená to ani náznak odpovědnosti za to, že se někdo jiný narodil jinde a má se hůř. Chápu a rozumím tomu, že je nutné zachraňovat lidi ve Středozemním moři, ale po jejich záchraně jsme je měli dopravovat zpět na břeh Afriky, nikoli k nám. Vytvořili jsme falešný dojem nabídky, v jejímž důsledku vzal otec Ajlana na člun. Za smrt tisíců lidí v moři a jejich útrapy na cestě mohou především ti politici, kteří neuměli včas jasně říct, že cesta do Evropy není řešením problémů mimo Evropu.

Tato záležitost přispěla k dost ostrému rozštěpení společnosti, kdy si obě frakce posílají hodně ostrá slova. Začalo se to prolínat s ostatními společenskými spory, třeba o prezidenta Miloše Zemana, který běžence kritizoval. Co k té atmosféře ve společnost říci?

Stále silnější odpor ve mně vyvolávají lidé, kteří nám za naše peníze z daní, ze kterých oni žijí, bydlí, jezdí na dovolenou a srkají s malíčkem nahoru kávu v kavárnách, diktují, co smíme a co nesmíme, co bychom měli a co neměli. Ať už jde o politiky, vědce, umělce či představitele tzv. neziskových organizací. Zástupci tzv. elit, kteří se do této pozice jmenovali sami, nemají potřebu diskuse. Chtějí, aby každý, kdo nesdílí jejich náhled na svět, bezvýhradně přijal to, co říkají oni. Když není po jejich, používají metody zesměšňování, marginalizace, osobních útoků a dehonestace. Je potřeba s tím počítat a nenechat se umlčet. Projevem naprosté arogance je, když se tak chovají vůči lidem, z jejichž peněz mají zajištěnu vlastní existenci.

Dost podstatnou výhodu má v tomto sporu strana, která sama sebe nazývá „elity“, za kterou stojí média a často má i významnou podporu neziskových organizací. Jak moc tyto faktory podle vás ovlivňují demokracii v naší zemi?

Předně je potřeba připomenout, že demokracie není synonymem pro svobodu. Je to jen jeden ze způsobů řízení společnosti. Můžeme mít k demokracii řadu výhrad, ale lepší zřízení pro tolik lidí najednou zatím nikdo nevymyslel. Je pravdou, že čím dál je místo, kde je v zastoupení rozhodováno o společných věcech, tím hůře. Proto jsem zastáncem existence a dobrovolné spolupráce národních svrchovaných a suverénních států, a ne existence Evropské unie. Jak vypadá pojetí demokracie v Evropské unii, nám naposledy tzv. elity ukázaly přijetím povinných kvót. Dnes už to není o nás bez nás, dnes už je to dokonce s námi proti nám.

Přiznám se, že občas mám některým našim politikům v otázce migrace problém rozumět. Není přece možné odmítat kvóty pro uprchlíky prosazované Evropskou komisí a poté přijít s tím, že přijmeme ještě více lidí, a navíc dobrovolně...

Jak vidíte, možné to je. Když vám někdo pošle veřejné peníze jiných daňových poplatníků skrze dotace z EU, abyste je za standardně trojnásobně předražené zakázky oproti stavu, kdy něco buduje soukromník, mohl rozfofrovat, ohne se kdejaká páteř. Nevyjímaje páteře premiéra Sobotky či ministra financí Babiše.

Spory o přijetí uprchlických kvót jsou dle mého názoru důležitým milníkem ve vztazích mezi ČR a Evropskou unií. A nejen Českou republikou, ale i jinými zeměmi. Slovensko a Maďarsko kvóty zarputile odmítají. Jak se díváte na postoj a chování české vlády?

Nezpůsobila to paradoxně Evropská unie, způsobili to socialističtí politici napříč vládami členských států. Já jsem si nedokázal ještě před časem představit, že smeknu před postojem lidí jako Fico nebo Orbán. Je jedno, jaké osobní důvody je k jejich postojům vedou, počítají se jen výsledky. Jsem smutný z toho, že občané České republiky mají v zahraniční politice tak slabou vládu, neschopnou postavit se zjevnému zlu, jakým rozhodování o nás jinde bezpochyby už z principu je.

S ohledem na požadavek „více Evropy“, který v posledních dnech slyšíme jako návod na řešení problému, se stále častěji objevuje diskuse o tom, kam až by měly pravomoce EU sahat. Například i socialista Oskar Lafontaine, který v 90. letech působil jako ministr financí, nyní snahu převést všechny národní pravomoci do Bruselu ostře kritizuje. A vy jakožto člen Svobodných a velmi radikální kritik Bruselu se na to patrně díváte ještě ostřeji...

Všichni socialisté do jednoho z těch nahoře žijí v Evropě z aplikace socialismu s lidskou tváří za cizí peníze, doprovázeného kapitalizací zisků pro sebe a socializací ztrát na hrby ostatních. Oni velmi dobře vědí, že ten stav je dlouhodobě neudržitelný. To, že po ztrátě moci a odchodu z politiky umí pojmenovat skutečný stav věcí, není prozřením, ale ukázkou dle mého soudu špatné kvality jejich charakteru. Je jen málo politiků či dokonce státníků, kteří dlouhodobě obhajují stále totéž, protože jim jde o princip. Je jednou z největších úloh každého rozumného voliče, aby je našel, sledoval a zachoval se u voleb ne podle toho, co zrovna říkají, ale co dělali a říkali roky nazpět.

Co vůbec říci k tomu, když i tak levicový politik, jako je Lafontaine, kritizuje EU, že každého, kdo se zasazuje o decentralizaci, ihned označují za nacionalistu?

Přičítám to na vrub systematického a cíleného ohýbání pravých dříve ustálených významů pojmů. Solidarita, právo, odpovědnost, demokracie, nacionalismus, extrémismus, xenofobie. To je jen několik slov namátkou z těch, která si současný establishment zprivatizoval a používá je podle toho, jak se mu hodí. Chtít decentralizaci a vlastní suverénní a svrchovaný stát, na jehož území rozhodují občané, kterým ten stát patří, skrze volby, není projevem nacionalismu. Je to projevem větší a navýsost oprávněné touhy po svobodě.

Dnes často nastává situace, že lidé, kteří neměli nikdy dobrého slova pro komunisty, dávají za pravdu postoji Vojtěcha Filipa a je jim mnohem bližší než třeba Jaromír Štětina či Karel Schwarzenberg. Jako by se vše úplně překrucovalo a dosavadní jistoty se hroutily...

Nedejte na to, kdo o sobě říká, že je demokrat. Nominální totalitáři a marxisté jsou rozlezlí ve všech dosavadních parlamentních politických stranách napříč. Stačí se podívat na zákony, které ze sněmovny lezou.

Debata o imigraci se stala tak rozsáhlou, že do ní vstupuje prakticky kdokoliv, bez ohledu na to, co o problému ví. Nemělo by její zklidnění být spojeno s větším nasloucháním lidem, kteří skutečně o tématu něco vědí, třeba bezpečnostních expertů a lékařů?

Přistěhovalecká politika je samozřejmě věcí Parlamentu a vlády. Když ale tato politika občanům neposkytuje odpovědi na zásadní otázky, tápe, realizuje kroky nahodile a bez koncepce a není schopna reagovat na podněty zvenčí v reálném čase, logicky se tématu chytnou ostatní, přičemž jejich motivace je různá, včetně osobního profitu z chaosu. Souhlasím, že bychom měli dát na odborníky. Problém vidím v tom, že nominaci takových odborníků provádí opět vláda, a nelze předpokládat, že si v zahraniční politice slabá vláda vybere takové odborníky, kteří jí řeknou, že to dělá blbě. Stačí si vzpomenout třeba na bláhovou výzvu Vědci proti strachu a lhostejnosti, z nichž řada s vládou spolupracuje. Věřím, že řešení poskytnou další volby a vláda nová, která bude sloužit občanům, nikoli naopak. Vím, že vývoj jde rychle, ale raději nové volby a konec socialistů než násilí mezi lidmi, ke kterému nemáme daleko.

Mimochodem dle aktuální statistiky Eurostatu tvořili Syřané mezi uprchlíky ve druhém čtvrtletí 2015 jen 21 %.

Poměr Syřanů není důležitý, dokonce ani to, co se událo doposud. Důležitý je princip a to, co se bude dít dál. Německo, hlavní viník pokud jde o akci přijímání, udělovalo doposud ve své azylové politice, ze které nechce couvnout, cca 40 % azylů žadatelům. Už i z jejich vládních míst prosakují informace, že dosavadní migrace Německo víc stála, než kolik mu přinesla. Jenže ta azylová politika a mezinárodní smlouvy byly postaveny na migraci uvnitř Evropy po druhé světové, nikoli na migraci milionů lidí z Afriky a Blízkého východu. Do konce roku už očekávají téměř 1,5 mil. žadatelů. Jsou to naši územní sousedé. Zároveň Merkelová prohlásila, že kdo nedostane azyl, musí z Německa odejít. V praxi to bude znamenat co? Po zkušenostech s druhou světovou válkou začnou opět nakládat 700 000 lidí ročně do vagónů? Bez kontroly našich státních hranic? Budou násilím nakládat a rozvážet lidi, kterým Německo nedalo azyl, za německé hranice? Lidi s horkou hlavou, kteří chtějí být v Německu, a ne u nás? To jsou otázky, na které neslyším odpovědi.

Jak si lze vysvětlit, že politici z Německa a Francie nebo dalších zemí nevnímají neodhadnutelný příliv osob zcela jiné kultury jako nebezpečí? V této souvislosti zazněl i pro některé šokující názor bývalého kancléře prezidenta Klause Jiřího Weigla, když tvrdil, že představitelé EU chtějí z imigrantů vytvořit „nové obyvatele EU“, kteří jim budou vděčni a budou je poslouchat...

Rozdíly jsou společně s konkurencí napříč oblastmi lidských činností hlavním motorem pozitivního zdravého vývoje. Jenže zdravý a konkurenční vývoj ve společnosti s sebou přináší i svobodu, odpovědnost, ale také zcela oprávněné rozdíly mezi lidmi na základě jejich vlastní snahy a tahu na branku. A taková společnost, byť zdravější, se zatraceně špatně těm nahoře řídí a reguluje. Cílem sociálních inženýrů v Evropské unii je skutečně vytvoření nového umělého evropského národa a vymazání rozdílů. Stačí se podívat do projevů lidí, kteří stáli kdysi u zrodu. Oni nechtěli svobodu, oni chtěli nový řád.

Svobodní dlouhodobě podporují vystoupení z Evropské unie. V současnosti kvůli událostem posledních dní tyto názory zesílily i v jiných skupinách. Je podle vás skutečně možné tohoto cíle dosáhnout?

Nejen vystoupení je ve hře, samotný zánik Evropské unie jednou přijde. Otázkou není, zda se to stane, ale kdy a jak hodně to bude všechny bolet. Nejvíce bolet to bude nakonec ty, kteří dnes představují ony Bruselem dotované zájmové skupiny. Mohu si jen přát, aby je to jednou bolelo jen na duši, nikoli na těle, až dojdeme v Evropě do bodu zlomu.

Otázky položily Parlamentní listy, kterým za možnost vyjádřit se k aktuálním tématům děkuji.

Autor: František Matějka | pondělí 12.10.2015 9:04 | karma článku: 43.79 | přečteno: 3901x

Další články blogera

František Matějka

Referendum o Evropské unii bude. Není otázkou, jestli bude, ale kdy bude

Stále častěji zaznívají slova o tom, že lidé nemají na to se rozhodnout správně, což však v době vstupu do EU zjevně nevadilo. Pro volbu prezidenta přímé hlasy voličů nevadí, rozhodnout o osudu vlastního státu však už nesmí.

1.7.2017 v 19:00 | Karma článku: 48.17 | Přečteno: 12152 | Diskuse

František Matějka

Konec přešlapování. Střelci si budou muset vybrat. Buď ohnou hřbet, nebo si vyberou czexit

Zapomeňte na to, že nepřítelem EU je terorista s ilegální zbraní. Terorista slouží jako záminka k utahování šroubů. Nepřítelem EU je ve skutečnosti slušný občan členského státu, který má zbraň legální.

8.12.2016 v 11:05 | Karma článku: 48.70 | Přečteno: 24377 | Diskuse

František Matějka

Evropská komise navrhuje, aby dal stát povinně lidem práci. Tam už jsme byli. V padesátých

Brusel přišel s návrhem pilíře nových sociálních práv v EU. Držte si své peněženky. Stát by měl, mimo mnoho jiného, zajistit všem lidem po škole práci. Naše padesátá léta jsou zpět. Komunisté tomu tehdy říkali umístěnka.

22.11.2016 v 19:33 | Karma článku: 47.90 | Přečteno: 15525 | Diskuse

František Matějka

Kauza Brady. Když se dva perou a baví o ničem, třetí se smějí a řežou svobodu

Antichartista Bartoška zase podepsal, Krnáčová dala po prezidentovi Číny i Bradymu klíč od Prahy, na Staromáku mluví o svobodě lidé, kteří tlačí EU, a Vojtěch Dyk s mobilem vyrobeným v Číně bojuje za lidská práva.

30.10.2016 v 10:36 | Karma článku: 47.61 | Přečteno: 8770 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Karel Pavlíček

Samizdat III.: Svět jak má být, skončil v roce 1914 na sv. Annu

Teoreticky by nás lidé ve vedení společnosti za naše daně měli chránit před nebezpečím, tihle nás okrádají, předhazují nás lobbistickým skupinám, oligarchům s jejich subvencemi a dotacemi, tisknou peníze a zadlužují nenarozené

26.9.2017 v 14:15 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 27 | Diskuse

Aleš Merta

Dovozem levné pracovní síly k vyšším mzdám?

Téměř všechny politické strany nám před volbami slibují růst mezd a naivní občan jim to „žere“, protože tato perspektiva je velice lákavá.

26.9.2017 v 13:23 | Karma článku: 6.19 | Přečteno: 210 | Diskuse

Jiří Nápravník

Co jsi dělal před 28 lety?

Budeme se stále zabývat tím kdo a co dělal před listopadem 89? Myslím, že již dávno nadešel čas lidi posuzovat podle toho co dělají a jak se chovají dnes.

26.9.2017 v 13:14 | Karma článku: 10.37 | Přečteno: 264 | Diskuse

Adam Tomáš

Spotřebitelé všech zemí ochraňte se sami!

S odstupem několika dní musím reagovat na proběhlou „superdebatu” trojek a čtyřek ve vedení politických stran, které mají určitou šanci dostat se do sněmovny. Tragikomedie v duelu Jaromíra Soukupa na TV Barrandov.

26.9.2017 v 11:33 | Karma článku: 10.20 | Přečteno: 434 | Diskuse

Vladislav Svoboda

Proč hnutí Ano vyhrává předvolební průzkumy?

V podstatě od posledních voleb v roce 2013, vždy vyhrává předvolební průzkumy hnutí Ano. Dokonce těsně před volbami strmě stoupá. Asi vás zajímá proč?

26.9.2017 v 11:11 | Karma článku: 24.89 | Přečteno: 1211 | Diskuse
Počet článků 1575 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 6486

František Matějka (*1970) je český bloger, držitel ocenění Bloger roku 2010, 2011 a 2012 na iDNES.cz. V roce 2013 se umístil na třetím místě, v letech 2014 a 2015 na místě druhém. Je předsedou celostátního politického hnutí Referendum o Evropské unii.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.